Projet část trasy Šela Marathonu na kolobce a užít si adrenalinový sjezd šotolinovou lesní cestou, plnou kamení a výmolů, tak to jsem si vždycky přál. Jde o sjezd ze Slavkova, který jsem tak rád jezdíval na bajku. Tuto trasu jsem si mohl dovolit projet díky crossové kolobce z dílny Václava Pechra, kterou mi zapůjčil a tímto mu za to srdečně děkuji.
Trasa cross-country Přerov-Slavkov-Přerov. Délka 43 km a převýšení 428 m.
A jaké to bylo? Super, super! Ke zmíněnému kopci se můžeme dostat z několika směrů. Já jsem z Přerova zvolil moji oblíbenou trasu přes Buk, Lazníky a Svrčovský les do Staměřic a cestou za motorestem do kopce a po hřebenovce do Slavkova. Před Slavkovem se cesta začíná svažovat dolů a v ostré levé zatáčce je odbočka do prava, nahoru do lesa. Ostatně na cestě jsou namalovány směrové šipky z Šela Marathonu.
Vzhůru do kopce na Slavkovský vrch
Po šotolinové lesní cestě se projedeme již přes Svrčovský les, ale právě až tady to začíná být to správné vzrůšo. Jak se dostaneme na kopec Popelov (628m) tak “krásná“ lesní šotolinová cesta plná kamenů a výmolů se začne prudce svažovat dolů. Kolobka je ovšem na takový terén stavěná a rychle se rozjede vpřed. Ještě že nemám computer, poslední to bod pudu sebezáchovy, a nevidím jak jedu rychle. Stejně by nebyl čas se na displej dívat, protože terén je proměnlivý a o výmoly není nouze. Přede mnou skokánek z hromady štěrku…ááá jo, kolobka to přežila včetně mě a fičíme dál. A jejda, napříč přes cestu jsou odvodňovací strouhy! Rozhodně nechytám po brzdách, ale vyskakuji s kolobkou do vzduchu a s velkou rezervou dopadám za překážkou. Adrenalin se hromadí v celém těle a cesta se začíná zařezávat do země. Jedu úvozem, po stranách hliněné stěny a nahoře stromy. Přede mnou prudší levotočivá zatáčka. Že bych stěnu úvozu použil jako klopenou zatáčku? Tak to by asi nebyl nejlepší nápad! Vyměknu a brzdím co to dá. Vyšlo to tak tak a v duchu děkuji Václavovi Pechrovi, že kolobku vybavil takovými kvalitními gumami, které v zatáčce opravdu skvěle držely. Fičím dál z kopce a kameny si vesele odlítávají od kol na všechny strany.
Lesní cesta plná kamení vede prudce z kopce dolů
Dojedu k dřevěnému srubu na křižovatce. Tady se cesta rozdvojuje. Kdo by chtěl jet dále přímo z kopce, může se dát do prava, dále po trase Šela Marathonu, ovšem lesní cesta záhy skončí. Já si ale chci ještě užít krásy podzimního lesa a ještě si zajezdit v terénu a proto se vydávám nalevo a jedu po vrstevnici lesem. Je to nádherná lesní cesta, zařezaná do stráně a posypaná spadaným listím všech barev. Cesta se vine kolem hřebene Oderských vrchů a jede trošku z kopečka a ke konci po rovince. Vyjíždím z lesa na hlavní silnici, která vede nahoru do Slavkova a proto mě čeká ještě jeden zážitek, sjezd do Loučky. Drandím si to z kopce, naschvál vymetám ještě pár děr v asfaltu a předjíždím svátečního cyklistu na bajku. Asi se divil…
Nádherná cesta podzimním lesem
Z Loučky se vydávám podél úbočí hor zpět domů přes Veselíčko a dívám se na zalesněné kopce, kde všude jsme dnes s kolobkou byli. Byl to krásný výlet v nádherné podzimní krajině a jistě by se mohl líbit i vám. Po cestě vystřídáme všechny druhy povrchů od asfaltu až po kamenitou šotolinu, vyjedeme 3km dlouhý kopec a následně si užijeme prudký sjezd. Převýšení tratě je 428m a délka 43km.
Tyhle všechny kopce jsme s kolobkou přejeli
Musím říct, že kolobka všechen terén zvládla skvěle, čemuž jí pomáhá vyšší světlá výška stupátka a 26“ přední kolo. Ve sjezdu nádherně vede stopu a člověk se cítí bezpečně. Vybavení komponentami je také na vysoké úrovni a proto je kolobka příjemně lehká, ostatně recenzi koloběžky si můžete přečíst zde.
-PV-